Menu:
Hřbitovy
Hřbitov v Židenicích
Správa hřbitovů města Brna, příspěvková organizace zajišťuje správu, provoz a údržbu jedenácti hřbitovů na území města Brna, tj. Ústředního hřbitova, hřbitovů v Brně-Židenicích, Jehnicích, Komíně, Kr. Poli, Líšni, Řečkovicích, Slatině, Soběšicích, Tuřanech, Žebětíně.
Další informace a otevírací dobu najdete na adrese http://www.hrbitovybrno.cz/
Židovský hřbitov
Nezamyslova ul., spojení tramvají č. 8, 10 (zastávka Židovský hřbitov); č. 13 (zastávka Buzkova)
Otevírací doba hřbitova
Duben - říjen:
Neděle - čtvrtek 8:00 h-18:00 h
Pátek 8:00 h-16:00 h
Sobota zavřeno
Listopad - březen:
Neděle - čtvrtek 8:00 h-16:00 h
Pátek 8:00 h-15:00 h
Sobota zavřeno
Hřbitov je o židovských svátcích uzavřen, v den předcházející židovským svátkům je otevřen jako v pátek. O státních svátcích a dalších svátcích zakotvených v občanském kalendáři je hřbitov otevřen a je přístupný veřejnosti, pokud tyto svátky nepřipadnou na dny židovských svátků.
Historie vzniku
Původní starobylý židovský hřbitov se v Brně nacházel naproti paláce Padowetz, hluboko pod úrovní nynějšího vlakového nádraží a kolejiště tramvají. V roce 1454 byli Židé králem Ladislavem Pohrobkem z města vyhnáni a hřbitov, kam pohřbívali své mrtvé, byl rozbořen a zničen.
Zpět do Brna se Židé mohli vrátit teprve po revolučních událostech v roce 1848, kdy jim bylo umožněno volně se stěhovat. Aby mohli pečovat o své zemřelé, bylo jedním z jejich prvních počinů ustanovení svatého spolku Chevra kadiša. Neměli v Brně vlastní hřbitov, takže své mrtvé museli pohřbívat v okolních židovských obcích nebo tam, kam zemřelý příslušel.
Netrpělivě proto čekali na souhlas ke zřízení pohřebiště, synagogy a jmenování vlastního rabína. Na juliánovských blatech v katastru obce Židenice zakoupili dva pozemky o výměře mírně přesahující plochu jednoho hektaru. Po prokázání nabytí vlastnictví jim byl okresním hejtmanem 19. července 1852 udělen úřední souhlas k založení nového hřbitova.
Brněnští Židé pozemek ohradili, vystavěli prostou obřadní síň a postavili domek hrobníka. Ještě téhož roku byli na novém hřbitově pohřbeni Gabriel Beer a Moritz Jellinek (Jelenko). Ve stejném roce byly také pohřbeny dvě děti, Jesaias Engel a Šalamoun Ehrenfeld, dle zvyklostí bez náhrobního kamene.
O márnici a místnosti rituální očisty není v dochovaných pramenech zmínka. Protože hřbitov byl značně vzdálen od lidských obydlí, není vyloučeno, že funkci márnice s očistou rovněž plnila obřadní síň, své mrtvé ale Židé mohli umývat také doma.
Nový hřbitov byl z olomoucké silnice obtížně dostupný. Jediná komunikace, která tudy vedla, byla neudržovaná cesta, kudy jezdívali brněnští formani do juliánovské pískovny. Navíc kolem protékala strouha, jež se často rozvodňovala a zaplavovala okolní pozemky. Při velkých záplavách v roce 1862 rozvodněná strouha zcela zničila příkop, kterým protékala, a ohrozila hřbitov. Příkop byl neprodleně regulován a za tři roky překlenut mostkem, který přístup ke hřbitovu usnadnil. Stále hrozící nebezpečí bylo zažehnáno vybudováním kanalizační sítě.
Zajímavé osobnosti pohřbené na hřbitově
PhDr. Richard Feder - zemský rabín, spisovatel ((1875 Václavice - 1970 Brno)
Studoval souběžně na Filosofické fakultě ve Vídni a na Židovské teologické fakultě. 19. září 1903 nastoupil na své první rabínské místo v Kojetíně na Moravě.
Později sloužil v Lounech a Roudnici nad Labem, aby pak na dlouhá léta zakotvil v Kolíně. Zde, kromě vykonávání svých rabínských povinností, vyučoval od roku 1917 až do roku 1938, kdy odešel do důchodu, německý jazyk a německou obchodní korespondenci na obchodní akademii.
Ve věku 66 let byl 13. června 1942 zařazen s celou rodinou do transportu Aad - Kolín do Terezína. I zde dostál svému postavení rabína a v omezených a krutých podmínkách pomáhal svou moudrostí svému okolí. Neváhal ani uzavírat židovské sňatky a dle možnosti udržoval mezi souvěrci náboženský život. Po válce, kterou přežil ze celé rodiny jediný, se vrátil do Kolína, kde pracoval až do svého zvolení oblastním rabínem moravskoslezských náboženských obcí v roce 1953.
Do nového úřadu v Brně byl uveden 19. dubna 1953. Po dalších 17 let pak působil v Brně, navštěvoval moravské židovské obce a synagogální sbory, přednášel, učil a psal. V roce 1961 byl ustaven zemským rabínem, Brno však neopustil. Při příležitosti 90. narozenin mu bylo v roce 1965 uděleno státní vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu".
K jeho nejznámějším knihám patří: Židé a křesťané (1919), Hebrejská učebnice (učebnice novohebrejštiny, 1923), Sinaj (učebnice židovského náboženství, 1955), Židovská tragedie (jedna z prvních knih u nás pojednávajících o holokaustu, 1947), Židovské besídky pro děti a další. Pravidelně přispíval do Věstníku židovských náboženských obcí a do Židovské ročenky.
V roce 2002 mu byl prezidentem České republiky Václavem Havlem propůjčen in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka. V roce 2003 mu byla při příležitosti 100. výročí narození odhalena pamětní deska na Židovském hřbitově v Brně a následně byl jmenován čestným občanem města Brna.
Oddělení 34, řada 1, číslo hrobu 12
Hugo Haas - herec, scénárista a režisér (1901 Brno - 1968 Vídeň)
Do povědomí diváků se zapsal jako vynikající představitel v rolích divadelních i filmových komických milovníků, středoškolských profesorů a starých mládenců.
Po absolutoriu brněnské konzervatoře hrál nejdříve v Národním divadle v Brně, pak v Ostravě, Olomouci a v letech 1924–29 v Městském divadle na Vinohradech. Ve 30. letech vystupoval v činohře pražského Národního divadla. Patřil k nejpopulárnějším hercům své doby.
Haasovo herectví je zachováno v řadě filmů, na nichž se často podílel i jako scénárista či režisér (Velbloud uchem jehly, Kvočna, Jedenácté přikázání, Dům na předměstí, Poslední muž, Svět, kde se žebrá, Život je pes a řada dalších).
Počátkem roku 1939 byl Haas z rasových důvodů vypovězen z Národního divadla a uprchl přes Paříž a Lisabon do Spojených států. Ocitl se v neznámu, bez prostředků – a uspěl. Prosadil se jako divadelník i filmař. Spolupracoval se světoznámými autory i herci. Režíroval a produkoval v Hollywoodu vlastní filmy. Pronikavý úspěch měl se svým asi nejlepším zahraničním filmem pro Columbia Pictures – Pick Up (Sebranec) natočeným podle Koptova románu Hlídač č. 47. Pracoval i pro filmové společnosti 20th Fox, MGM, United Artists.
Ve Vídni, kde prožil svá poslední léta po boku manželky Marie roz. Bibikoffové, hrál Haas v několika televizních filmech. V roce 1963 byl v rámci oslav 80. výročí otevření Národního divadla pozván do Československa a dostalo se mu slavného přivítání. Zemřel 1. prosince 1968 ve Vídni a jeho urna je uložena na brněnském židovském hřbitově. Dne 8. února 2000 mu bylo in memoriam uděleno čestné občanství města Brna.
PhDr. Věra Caponi - psycholožka, spoluzakladatelka českého manželského a rodinného poradenství (1946 - 1998 Brno)
Heinrich Gomperz - podnikatel, člen brněnské městské rady, mecenáš umění, zakladatel městské galerie (1843 - 1894 Brno)
Heinrich Kafka - podnikatel v textilním průmyslu, majitel továrny na sukna (1813 - 1895 Brno)