Menu:
Hřbitovy
Hřbitov v Židenicích
Správa hřbitovů města Brna, příspěvková organizace zajišťuje správu, provoz a údržbu jedenácti hřbitovů na území města Brna, tj. Ústředního hřbitova, hřbitovů v Brně-Židenicích, Jehnicích, Komíně, Kr. Poli, Líšni, Řečkovicích, Slatině, Soběšicích, Tuřanech, Žebětíně.
Další informace a otevírací dobu najdete na adrese http://www.hrbitovybrno.cz/
Židovský hřbitov
Nezamyslova ul., spojení tramvají č. 8, 10 (zastávka Židovský hřbitov); č. 13 (zastávka Buzkova)
http://www.jewishbrno.eu/images/stories/Videa/Brno.avi
Na židovském hřbitově bylo otevřeno nové Turistické informační centrum Židovské obce Brno (TIC ŽOB), které je součástí židovského hřbitova. Vstup na hřbitov je přes recepci centra.
Na recepci je bezplatně k dispozici počítač připojený k internetu, pro individuální nášvtěvníky lze zapůjčit přenosné audioprůvodce velikosti mobilních telefonů, na nádvoří hřbitova lze v pěti jazycích ze zvukového informačního panelu (mluvící mapa) získat informace o hřbitově, památkách Brna i židovských památkách jihomoravského regionu .
Podrobnosti podrobnosti jsou na: www.jewishbrno.eu, e-mail: tic@jewishbrno.eu, tel. 544 526 737.
Otevírací doba hřbitova:
Letní období (duben až říjen) od neděle do čtvrtka 9:00 – 17:00, v pátek 9:00 – 16:00.
Zimní období (listopad až březen) od neděle do čtvrtka 9:00 – 16:00, v pátek 9:00 – 15:00.
V sobotu a o židovských svátcích,
viz http://www.jewishbrno.eu/index.php?option=com_content&view=article&id=53&Itemid=42&lang=cs
je hřbitov a informační centrum uzavřeno. Ve dnech pracovního volna, pokud nepřipadají na sobotu a židovské svátky, je otevřeno podle celoročního rozvrhu.
Původní starobylý židovský hřbitov se v Brně nacházel naproti paláce Padowetz, hluboko pod úrovní nynějšího vlakového nádraží a kolejiště tramvají. V roce 1454 byli Židé králem Ladislavem Pohrobkem z města vyhnáni a hřbitov, kam pohřbívali své mrtvé, byl rozbořen a zničen.
Zpět do Brna se Židé mohli vrátit teprve po revolučních událostech v roce 1848, kdy jim bylo umožněno volně se stěhovat. Aby mohli pečovat o své zemřelé, bylo jedním z jejich prvních počinů ustanovení svatého spolku Chevra kadiša. Neměli v Brně vlastní hřbitov, takže své mrtvé museli pohřbívat v okolních židovských obcích nebo tam, kam zemřelý příslušel.
Netrpělivě proto čekali na souhlas ke zřízení pohřebiště, synagogy a jmenování vlastního rabína. Na juliánovských blatech v katastru obce Židenice zakoupili dva pozemky o výměře mírně přesahující plochu jednoho hektaru. Po prokázání nabytí vlastnictví jim byl okresním hejtmanem 19. července 1852 udělen úřední souhlas k založení nového hřbitova.
Brněnští Židé pozemek ohradili, vystavěli prostou obřadní síň a postavili domek hrobníka. Ještě téhož roku byli na novém hřbitově pohřbeni Gabriel Beer a Moritz Jellinek (Jelenko). Ve stejném roce byly také pohřbeny dvě děti, Jesaias Engel a Šalamoun Ehrenfeld, dle zvyklostí bez náhrobního kamene.
O márnici a místnosti rituální očisty není v dochovaných pramenech zmínka. Protože hřbitov byl značně vzdálen od lidských obydlí, není vyloučeno, že funkci márnice s očistou rovněž plnila obřadní síň, své mrtvé ale Židé mohli umývat také doma.
Nový hřbitov byl z olomoucké silnice obtížně dostupný. Jediná komunikace, která tudy vedla, byla neudržovaná cesta, kudy jezdívali brněnští formani do juliánovské pískovny. Navíc kolem protékala strouha, jež se často rozvodňovala a zaplavovala okolní pozemky. Při velkých záplavách v roce 1862 rozvodněná strouha zcela zničila příkop, kterým protékala, a ohrozila hřbitov. Příkop byl neprodleně regulován a za tři roky překlenut mostkem, který přístup ke hřbitovu usnadnil. Stále hrozící nebezpečí bylo zažehnáno vybudováním kanalizační sítě.
Zajímavé osobnosti pohřbené na hřbitově
PhDr. Richard Feder - zemský rabín, spisovatel ((1875 Václavice - 1970 Brno)
Studoval souběžně na Filosofické fakultě ve Vídni a na Židovské teologické fakultě. 19. září 1903 nastoupil na své první rabínské místo v Kojetíně na Moravě.
Později sloužil v Lounech a Roudnici nad Labem, aby pak na dlouhá léta zakotvil v Kolíně. Zde, kromě vykonávání svých rabínských povinností, vyučoval od roku 1917 až do roku 1938, kdy odešel do důchodu, německý jazyk a německou obchodní korespondenci na obchodní akademii.
Ve věku 66 let byl 13. června 1942 zařazen s celou rodinou do transportu Aad - Kolín do Terezína. I zde dostál svému postavení rabína a v omezených a krutých podmínkách pomáhal svou moudrostí svému okolí. Neváhal ani uzavírat židovské sňatky a dle možnosti udržoval mezi souvěrci náboženský život. Po válce, kterou přežil ze celé rodiny jediný, se vrátil do Kolína, kde pracoval až do svého zvolení oblastním rabínem moravskoslezských náboženských obcí v roce 1953.
Do nového úřadu v Brně byl uveden 19. dubna 1953. Po dalších 17 let pak působil v Brně, navštěvoval moravské židovské obce a synagogální sbory, přednášel, učil a psal. V roce 1961 byl ustaven zemským rabínem, Brno však neopustil. Při příležitosti 90. narozenin mu bylo v roce 1965 uděleno státní vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu".
K jeho nejznámějším knihám patří: Židé a křesťané (1919), Hebrejská učebnice (učebnice novohebrejštiny, 1923), Sinaj (učebnice židovského náboženství, 1955), Židovská tragedie (jedna z prvních knih u nás pojednávajících o holokaustu, 1947), Židovské besídky pro děti a další. Pravidelně přispíval do Věstníku židovských náboženských obcí a do Židovské ročenky.
V roce 2002 mu byl prezidentem České republiky Václavem Havlem propůjčen in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka. V roce 2003 mu byla při příležitosti 100. výročí narození odhalena pamětní deska na Židovském hřbitově v Brně a následně byl jmenován čestným občanem města Brna.
Oddělení 34, řada 1, číslo hrobu 12
Hugo Haas - herec, scénárista a režisér (1901 Brno - 1968 Vídeň)
Do povědomí diváků se zapsal jako vynikající představitel v rolích divadelních i filmových komických milovníků, středoškolských profesorů a starých mládenců.
Po absolutoriu brněnské konzervatoře hrál nejdříve v Národním divadle v Brně, pak v Ostravě, Olomouci a v letech 1924–29 v Městském divadle na Vinohradech. Ve 30. letech vystupoval v činohře pražského Národního divadla. Patřil k nejpopulárnějším hercům své doby.
Haasovo herectví je zachováno v řadě filmů, na nichž se často podílel i jako scénárista či režisér (Velbloud uchem jehly, Kvočna, Jedenácté přikázání, Dům na předměstí, Poslední muž, Svět, kde se žebrá, Život je pes a řada dalších).
Počátkem roku 1939 byl Haas z rasových důvodů vypovězen z Národního divadla a uprchl přes Paříž a Lisabon do Spojených států. Ocitl se v neznámu, bez prostředků – a uspěl. Prosadil se jako divadelník i filmař. Spolupracoval se světoznámými autory i herci. Režíroval a produkoval v Hollywoodu vlastní filmy. Pronikavý úspěch měl se svým asi nejlepším zahraničním filmem pro Columbia Pictures – Pick Up (Sebranec) natočeným podle Koptova románu Hlídač č. 47. Pracoval i pro filmové společnosti 20th Fox, MGM, United Artists.
Ve Vídni, kde prožil svá poslední léta po boku manželky Marie roz. Bibikoffové, hrál Haas v několika televizních filmech. V roce 1963 byl v rámci oslav 80. výročí otevření Národního divadla pozván do Československa a dostalo se mu slavného přivítání. Zemřel 1. prosince 1968 ve Vídni a jeho urna je uložena na brněnském židovském hřbitově. Dne 8. února 2000 mu bylo in memoriam uděleno čestné občanství města Brna.
PhDr. Věra Caponi - psycholožka, spoluzakladatelka českého manželského a rodinného poradenství (1946 - 1998 Brno)
Heinrich Gomperz - podnikatel, člen brněnské městské rady, mecenáš umění, zakladatel městské galerie (1843 - 1894 Brno)
Heinrich Kafka - podnikatel v textilním průmyslu, majitel továrny na sukna (1813 - 1895 Brno)